Na zvonici.

Adolf Heyduk

V pohorské vesničky jsem vešel chrám(J5m) a na věž vystoup jsem jak činívám(J5m) bych z klenby oken potěšil se krajem(J5f) chci zhlednouti jak vůkol vše se daří(J5f) a stavby věk a zvučných zvonů stáří(J5f) jichž hlásným zvukem zvolna k hrobu zrajem(J5f) Vše pusto žel a z hluboka jsem vzdech(J5m) když zpuchřelých jsem kráčel po schodech(J5m) lid prostý děl že na zvonici straší(J5f) snad starce zvoníka když den se kloní(J5f) stesk žití bludný v těch se místech honí(J5f) či kavky snad a rorejsové plaší(J5f) Na staré věži zvonů tré jsem zhled(J5m) jak otec se synem a s vnukem děd(J5m) blíž sebe klidně upoutány stály(J5f) i zdálo se že v podzimkovém vzduchu(J5f) pláč jejich tichý zaznívá mi v uchu(J5f) a mře a hyne tlumen šírou dálí(J5f) Leč děd už nezněl ňádrem puklý byl(J5m) pták v hůře k srdci hnízdo přilepil(J5m) a z něho zkázku štěbotal mi svíží(J5f) Ty divíš se Zde časy trávím drahné(J5f) hoch rukou na mláďata nedosáhne(J5f) a starý kostelník jim neublíží(J5f) Hlas toho zvonu viď to divný zjev(J5m) již dávno přešel v rodu mého zpěv(J5m) sem v páru jdem a sbory nazpět vedem(J5f) a při svém jarním po krajině letu(J5f) vše po krůpějích roznášíme světu(J5f) co zvon kdys prozpěvoval v čase šedém(J5f) Kéž s tvojí písní někdy také tak(J5m) Ať květ ji aspoň pěje ne li pták(J5m) to přál bych ti můj zadumaný druhu(J5f) Já z hloubky vzdechl jsem a vzdech ten v chladu(J5f) slil v kapky se bylť čas už listopadu(J5f) a rosou byly hřbitovnímu luhu(J5f)

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

94. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zaduněly rány v staré, tmavé věži, (Jan Neruda)
  2. Prohlášení, že náš nejmilostivější Král František po nebezpečné nemoci uzdraven jest. (František Alexandr Rokos)
  3. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  4. TÝNSKÉ ZVONY. (Antonín Klášterský)
  5. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sen v kathedrale. (Růžena Jesenská)
  7. Prostý motiv. (František Táborský)
  8. Jsou okamžiky... (Jan Ježek)
  9. Motiv z Křivoklátu. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Nedělní jitro. (Ferdinand Tomek)