Vrchní.

Adolf Heyduk

Umřel vrchní, lidu metla – sužovalť lid drahný rok – večer bouře do vsi slétla, v noci bila zámku v bok. V zlatou rakev vyzdobili černé smrti náhlý plen, po mši v první rána chvíli čtyřmi bude vyvezen. Bouř se lítí; blesky hadí jizlí v nebi tam i sem – – kdo že vískou v noci pádí s koní bujným řehotem? Jede povoz plný záře, kolem prach – či je to dým? Čtyři koně v černé káře s proudem z nozder žeřavým. Na káře dva černí páni, oči jako žhavá krev... Vše se žehná. – V době ranní příkrov šli dát na rakev. Prázdná! Jenom rubáš zřeli... Lid vyprávěl druhý den, tmou do zámku dva že jeli, ale tři že jeli ven.

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

79. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEDRO (Stanislav Kostka Neumann)
  2. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  3. LAMINGEN. (Jan Psohlavý)
  4. Zvíčera. (Antonín Klášterský)
  5. Ruch práce. (František Leubner)
  6. Na Trhanově. (Herma Pilbauerová)
  7. PODRUHOVA MSTA (Rudolf Illový)
  8. PO MACBETHU. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. Blížící se bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Zkazky dědů duší letí (Josef Holý)