Vrchní.
Umřel vrchní, lidu metla –
sužovalť lid drahný rok –
večer bouře do vsi slétla,
v noci bila zámku v bok.
V zlatou rakev vyzdobili
černé smrti náhlý plen,
po mši v první rána chvíli
čtyřmi bude vyvezen.
Bouř se lítí; blesky hadí
jizlí v nebi tam i sem – –
kdo že vískou v noci pádí
s koní bujným řehotem?
Jede povoz plný záře,
kolem prach – či je to dým?
Čtyři koně v černé káře
s proudem z nozder žeřavým.
43
Na káře dva černí páni,
oči jako žhavá krev...
Vše se žehná. – V době ranní
příkrov šli dát na rakev.
Prázdná! Jenom rubáš zřeli...
Lid vyprávěl druhý den,
tmou do zámku dva že jeli,
ale tři že jeli ven.
44