Za průvod.

Adolf Heyduk

Za průvod.
Vás v hrobě líbám, matky ústa, vždyť děla jste tak mnohou zvěst, jež teď, kdy věk a starost vzrůstá, mé duši drahým lékem jest. „Buď dobrým,“ děla jste, „to dosti, vždyť všaké moudrosti to výš; ba, často pověst v sobě hostí víc,víc mudrců než celá říš. Jen božského z ní dobuď zrna a lidskou slupku stranou nech – tak ztratila se mnohá skvrna z těch našich niv a domků těch!“ Tož jděte, zvěsti moje prosté, v ty drahé rodné kraje ven, když vámi k dobru srdce vzroste jen jediné – jsem spokojen! 8