HNĚV KAMARÁD.

Adolf Heyduk

Proč se v dlaně hlava moje skládá? nad Hněv nemám v světě kamaráda; nad vše věrnější mne neopustí, od malička bylo mi s ním růsti. Od malička stejnou cestu máme, černé chleby věrně se mnou láme, stejné se mnou řeže v lese hole, když nás z vesnic psy štvou v šíré pole. Vím, že kdybych teskliv skočil v řeku, vytáhne mne na břeh, ač ne k děku, vždy je se mnou: v sdílnosti i v muce, do hrobu s ním půjdu ruku v ruce. Známe se už dávno, mnohá léta, dětmi šli jsme do širého světa, také z něho cestu najdem záhy, viď, můj Hněve, kamaráde drahý?

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

394. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nad hlubokým, tmavým hrobem (Jan Neruda)
  2. VIKTOR DYK. (Ladislav Andělíček)
  3. SÁM SOBĚ. (Antonín Klášterský)
  4. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  5. EROTICKÉ TERCÍNY. (Josef Svatopluk Machar)
  6. JE SEČTEN DNŮ MÝCH ŘAD... (Josef Václav Sládek)
  7. SVÉMU KLOBOUKU, ZA KTERÝM JSEM NOSÍVAL SNĚT CHVOJÍ. (Bohdan Kaminský)
  8. DOBRÁK (František Gellner)
  9. Sirotci horníka. (František Cajthaml-Liberté)
  10. 47. Bloudím jako proklet světem, (Josef Kuchař)