Věčné zřídlo.

Adolf Heyduk

„Vše bylo tu juž tisíckrát, vše ošumělo, vše je všední, juž zpěvu nech!“...Nu věřím rád, leč lituji vás, jak jste bědni; jen jinak pozírejte kol na louku, pole, horu, dol – mně přec vše novo jest den ke dni! Či lvem mám býti vyrušen, či dechem rozkacené Etny? Mně vrabci oživený klen a v palmě rajek houfec četný je stejně mil, mám rád ten svět, mně ze všad voní písně květ, a ve všem verš je ukryt vzletný. Či v růži méně divů snad, než v obřím zjevu Viktorie, či krasší královský je had, než motýl, z podléšek když pije? Či půvabnější meteor než světluška, když jasní bor, neb slza v záři poesie? Jeť velkou druhdy malá věc, když její vznik a její vnady kněz krásy věští – umělec, a v její chrám lze vstoupit všady, jen setři s obuvi si prach, a v slunných nebes prostorách svou duši osvěž prostou zrady! Jsouť v tvorstvu samé Iliady!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

493. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. Směje se slunce. (Adolf Heyduk)
  4. Dutý štěp. (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. IV. Hod jeden dnes a jeden ples (Rudolf Pokorný)
  7. VŠE, CO KDY ŘEKL JSI... (Herma Pilbauerová)
  8. PROSLOV. (Josef Kalus)
  9. Píseň. (Antonín Klášterský)
  10. VĚČNÉ JARO (Vladimír Frída)