Dutý štěp.

Adolf Heyduk

Běží Vesna bujnou travou, les jí v ústret kývá hlavou, a štěp dutý v pole kraji ramena svá rozpíná jí: „Vesno milá, milá Vesno, v skráni mé i hrudi těsno, zbytek krve mi tvá zlatá zář změnila na poupata. Tisíce jich všude vsuto, samý květ jsem, nesnesu to, nesvoláš-li ptačí schůze k slunným písním na haluze!“ Zavolala Vesna ptáky, zazpívali, kde byl jaký, a štěp dutý jejich zvěstí v zaniklé se vesnil štěstí.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

198. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka. (Adolf Heyduk)
  2. XIV. Kantáty když ptactvo zpívá, (Adolf Heyduk)
  3. 16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její (Vojtěch Pakosta)
  4. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  5. Mdlou hlavu položenou v křesle... (Adolf Heyduk)
  6. Konopka. (Adolf Heyduk)
  7. Směje se slunce. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. V pole! (Adolf Heyduk)
  10. Výtka. (Adolf Heyduk)