Ty ruce žehnej.

Adolf Heyduk

Ty ruce žehnej každé doby, jež ondy snivé hlavy kol ti květné ovíjely zdoby a mírnily tvých ňader bol. Ty ruce žehnej v každou chvíli, jež žalům zbudovaly hráz, když v trudném čase něžnou pílí tě objaly, až bylo snáz. Ty ruce žehnej s vroucím díkem, v nichž v čase zlém tvá byla skrýš, jež v žáru vášně drahým líkem v zdar přinesly ti míru číš. Ty ruce žehnej v konec světů svým písní modlícím se rtem, jež vyšly tobě v jara vzletu vstříc s prvním růže poupětem. Ty ruce žehnej v políbení a za hrob až jim vděčen buď, jež v dlouhých nocích beze snění se kladly sdílně na tvou hruď. Ač kráčíš světem s mračnou skrání, ať v záři slávy záští prost, ty ruce žehnej do skonání, z nichž mír a klid tvé duši rost’.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

612. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 140. Kvítko, které v zimě, v letě (Eduard Just)
  2. Když jsem dřímal pod růžemi, (Jan Evangelista Nečas)
  3. (Učiteli.) (Emanuel Züngel)
  4. MŮJ POKOJÍK. (Herma Pilbauerová)
  5. (Učiteli na rozchodnou.) (Emanuel Züngel)
  6. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  7. Kvítky z jara. (Václav Antonín Crha)
  8. I. Rozmilý tatíčku! (Herma Pilbauerová)
  9. SVATÉ PANNĚ V MĚSÍCI KVETOUCÍCH LIP (František Odvalil)
  10. DEN. (Antonín Klášterský)