U klavíru.

Adolf Heyduk

Den klonil hlavu zlatěstkvělou, já v dumách ke klavíru seď a ruku hrubě neumělou po uspaných jsem tonech ved’. I zavzdychaly ve souladu; tak divný byl ten jejich zvuk, jak v podzim slunce při západu zní česká píseň z niv a luk. A nevím, jak v té chvíli maně byl v rodném údolí jsem zas, a z mlýna, u pat strmé stráně, v mé duši matčin chvěl se hlas. „Jsi tady zas, mé dítě zlaté? hle, daleký jsi prošel svět, pils z číše touhy vrchovaté a klidu žízniv přišels zpět. Nuž pojď, mně na klín polož skráně i kmetí čelo, plné rýh – slyš, s výšky zvučí ,Anděl Páně’, už prospi se z těch tužeb zlých!“ A hlava má se naklonila, duch náhle prost byl sterých muk, a z kláves – snad se s nebe lila – zněl kolébavky známý zvuk. Snad přetajemné ruce duchů se ladně snesly na klavír, a jak se píseň nesla k uchu, tak slétal v srdce klid a mír.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

11. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  2. PÍSEŇ (Antonín Klášterský)
  3. Mému klavíru. (Ferdinand Tomek)
  4. Slyším v duši: (Otokar Březina)
  5. Díky hudci. (Antonín Sova)
  6. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  7. Nálada. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Pan doktor. (Karel Leger)
  9. JDA MALÝM MĚSTEM (Hermor Lilia)
  10. To je dnes hluku v zahradách, (Stanislav Kostka Neumann)