Matce.

Adolf Heyduk

Má zlatá matko, dumám zas a zas, jak ňader růže zvučící bych svil, a světu na podiv a na úžas ty sivé skráně Vaše ověnčil. A myslím, myslím, co bych všecko řek’, a stále růží nemám vonných dost, radš u stařičkých nohou bych Vám klek’, a v klín Vám sypal slzí horoucnost. Kéž říci mohu jedním slovem jen, co strastným žitím v ňadra skládal cit! Ach, zlatým ptákem chce mé srdce ven a touží stopu Vaši políbit! Leč duše má dí každým zachvěním, co Vy jste ondy děla: „Skvoste můj, co’s v dálce, srdcem ve tvém srdci dlím, ó Bůh Tě chraň, ó Bůh tě opatruj!“

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

534. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vlasti. (Adolf Heyduk)
  2. Kdybych Tě, drahé dítě, měl! (Adolf Heyduk)
  3. Matčina píseň. (Adolf Heyduk)
  4. Madonna campestris. (Adolf Heyduk)
  5. Všude květ. (Adolf Heyduk)
  6. Mé sny o Tobě. (Alois Škampa)
  7. Naší naději. (Adolf Heyduk)
  8. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)
  9. V zamyšlení. (Adolf Heyduk)
  10. PÍSEŇ. (František Kvapil)