SMUTNO.

Adolf Heyduk

Chlad roste vůkol, listí stromů zvadá, kraj zamlžen, má sivý šlář. Dumám. Mlha divná jako závoj padá též přes mou tvář. Dnové se krátí, na keře kol holé věsí se mlha se všech stran. Vše ptactvo pryč – jen s osetého pole hlas slyšet vran. V mém nitru smutno, vše tam hlavy kloní, poslední zvolna zvadá květ. A z vísky za vrchy, slyš, zvonek zvoní: „Spěš, vrať se zpět!“ Kam, Bože, zpět, vždyť bloudím bez domova, vše je to tam! Kam jíti mám? V dům otecký bych dítkem těkal znova, – v něm byl bych sám! Ach, nelze už, jest pohřbeno mé žití, věk ze živých mne dávno škrt. Když nelze tam nést jaré živobytí, nač nést tam smrt?

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

513. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V bouři. (Adolf Heyduk)
  2. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  3. XIV. Kantáty když ptactvo zpívá, (Adolf Heyduk)
  4. LÉTU. (Karel Červinka)
  5. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  6. ANT. CHITTUSSI. (Antonín Klášterský)
  7. Lesní stezka. (Adolf Heyduk)
  8. Linduška. (Adolf Heyduk)
  9. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  10. V červnu. (Adolf Heyduk)