Příšery.

Adolf Heyduk

Dvě příšery se sešly v pralese, zlolajný vichr potkal meluzinu. „Pojď,” děl, „já touhou po tobě juž hynu, mé rámě v lásky vír tě ponese.” „Však k tanci, viz, zde místa není dost!” „O to je hej, já z lásky tobě v těchu tlum sosen vyrvu silou svého dechu, by místa měla naše chvátavost!” A vykonal. Hle, přes kmen padl kmen! Už vichr meluzině boky stiská, ta v divé vášně rozkoši si výská a zvěř i ptactvo plaší z lesa ven!

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

144. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rusalka.*) (Jan z Hvězdy)
  2. Jan Žižka a Prokop Holý na procházce. (Jan Slavomír Tomíček)
  3. Sonet o lásce. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Čechů chvála. (František Hajniš)
  5. Sestro milá, dávno ležíš v hrobě, (František Sušil)
  6. K stým narozeninám Fr. Lad. Čelakovského. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VÝSTRAHA (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Pochod. (Vilém Ambrož)
  9. Kdyby tak Frau’nlob verše mé (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  10. XXIV. Posud písně lásky rozkvétají, (Jan Neruda)