K stým narozeninám Fr. Lad. Čelakovského.

Jaroslav Vrchlický

Jak poutí peklem s Virgilem Dante když se octli v kruhu básníků zašlých dob při mocném ohni, z tlumu stínů na pozdrav veliký hlas jim zazněl: „Buď pocta vzdána vladaři pěvců všech, zda zříte, k nám se vrací již jeho stín?“ A vstříc mu spěli Homer s mečem, s Ovidem Lukanus, za ním Horac: Tak v říši slávy v líbezném údolu, všech slastí sídle, k besedě Nesmrtných zřel Kollár v snech svých pěvce chvátat k Parnassu s „Ohlasem písní ruských“. Ó sladce nástroj v ruce mu hlaholil, že všichni svorně spěli mu v ústrety a vábným čárem zvuků spitý celý sbor zavolal: „Čelakovský!“ Přes dálku roků, přes jiné poměry ten půvab dosud v ucho zní stejně všem, jak druhdy pěvci „Slávy dcery“ ve věštné zvoníval jeho dumy! Čas pádný krokem železné chůze své tak útlý zdeptal nejeden ve prach květ, však silnou lípu nesklál vichr, k obloze která ční na vzdor věkům. Peň její silný mocnými kořeny se snoubí půdě mateřské, s kterou srost’, a statný v klenbu rozkládá se ohromných haluzí, těžkých květem. Na jedné sněti slavíků ruských sbor si zpívá s klidem pradávných lýrníkův, co druhou větví dav se tísní domácích skřivanů trilkujících. Jen slouchej chvíli! Dobře v nich rozeznáš i flétnu drozda milostně unylou, i kosa notu posměvačnou ve špačků žvatlavých hlučné směsi. To píseň naše, úsměvná lahodou, již zpívá rolník za pluhem kráčeje, jíž vzdychne dívka na souvrati, plející modravá kvítka lenu. A růží vůně do květů lípových se míchá snivá, u paty olbříma však pestré kvítí roste včelám se šťávou moudrosti sladkou dědům. Kmen v slunci pyšně rozkládá haluze kol živým plotem vroubený, v kterém trn se mnohý tlačí na obranu k odvetě přichystán škůdné zvěři. A nejen poutník zbloudilý náhodou v říš krásy sváben před ním se zastaví, dnes celý národ s hlasem díků na pozdrav volá mu: „Čelakovský!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

94. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jan Žižka a Prokop Holý na procházce. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. Zpěv posledních bardů gallských. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Lev a orlice. (Václav Pok Poděbradský)
  4. 57. Byl to Seraf ve člověcké pleti! (František Sušil)
  5. Čechů chvála. (František Hajniš)
  6. LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající! (František Jaroslav Kamenický)
  7. LXXVI. Vážným před slepcem ve chrámě klečí (František Jaroslav Kamenický)
  8. Pochod. (Vilém Ambrož)
  9. XLIII. Vroucí bohů ctitelkyně Teta (František Jaroslav Kamenický)
  10. Říjen. (Adolf Heyduk)