Jan Železný je povýšen
všem pod obojí k strachu,
dřív zarudlou měl sukni jen,
teď z hedvábného nachu.
To vymohl mu Sigmund král
po odsouzení Husa,
leč třeba ještě výše stál
Jan srdce nemá kusa.
Jan Železný je hrozný kněz,
zle, kam svou chasu vyšle,
než v Olomouci pánem slez’,
byl metlou Litomyšle.
Ač biskup, jinaký, je přec’
než každé církve kníže;
máť místo alby plstěnec
a řemdich místo kříže.
Že purpurový klobouk stih’
a zlatotkané trepky,
má z díku rubat český pych
a kališnické lebky.
Vzal Kroměříž a slaví hod;
aj, štědře hostíš, knězi,
leč zubožený selský rod
až po krk v bídě vězí.
Jan pohár zvedl: „Žehnej Bůh
ten nápoj všem nám, páni,
jest starý, husitský to dluh
od chámů chřibských strání.
Já jezdívám si pro něj sám,
když sedlák nejmíň tuší,
nač odpouštět, co právem mám
a desátkem mi sluší.
Kdo nedá, tomu strhnu srub,
ač laskav jsem až z míry,
leč každému jsem hlavu srub’,
kdo kacířské byl víry.“
A zase pohár zvedá Jan
a volá: „Pijte, hosti,
vždyť zítra přijde ze všech stran
zas vína do sytosti.“
A hýří dále zveselen...
Leč smluvili se „Bratři“:
„Hoj, věru vhodný přišel den,
dát knězi, co mu patří.“
A k biskupovu hradu blíž
týž večer – sám jda pěšky –
se vzácným vínem rolník již
sud pánu veze těžký.
A za ním druzi; vína dost
v těch valných bečkách, věru...
„Nuž, pane vrátný, spusťte most,
my vezem na ofěru!“
Však vrátný hledě ven se lek’:
Aj výsměšek-li nový?
„Ba ne, propadlý desátek
jen vezem’ biskupovi!
A chcem též ku zpovědi jít
a nechat svár a křiky,
a kališníky zaměnit
na pravé katolíky!
No, chceme do plna se kát
a nebrat pod obojí,
a místo čertu Janu dát
radš hříšnou svoji duši.
Pan biskup s námi vždy se přel
pro rozmanité bludy,
tož, by nám srdce otevřel,
ty přivážíme sudy.
Co nedali jsme v čase hrůz,
dnes měrou dáme dvojí!“...
I padl most, a s vozem vůz
už na nádvoří stojí. –
„Ej, na to chci vás častovat,“
Jan usmívavě praví,
„kdo strmácen je, ať jde spat,
kdo čil, ať zde se baví. –“
Je temná půlnoc, měsíc zhas’,
leč víno plane z lící...
„Nuž, z vašeho teď na pospas
chci píti, kališníci!“
Šli stáčet... Hleďte sudy jen!
vždyť bez dna jsou a čepů,
a z klenby dužin teče ven
proud okovaných cepů.
A vzhůru po schodech jde proud
až prostřed večeřadla;
„Hoj, Železný, chce boží soud,
by tvoje hlava padla!
Té nijak nevykoupíš, věz!...
Ej, proč pak jsi tak bledý?
Jsi nejrůznějších hříchů směs,
nuž hajdy v peklo tedy!
Kdo’s boží bojovník, stec v rum,
co stojí zde a leží,
Jan za vlastní však cingulum
buď připnut k hradní věži!“
„Tak, tak!...“ „Ne! v sud ho zabedněm,
ať stejně s bratry zmírá,
buď pro výstrahu takým všem
smrt pekel bohatýra!...“
Sud valil se kams na klášter,
mnich našel jej. Jan stonal,
leč uzdraven prch’ do Uher
a na žloutenku skonal.