Po letech.

Adolf Heyduk

Viď, neznáš mne, mé krve hodovnice? Ach v žalu, v strasti mnohý prchl rok!... Já, já jsem květ, jenž trhal tvého líce, leč v ladnou oblost zkypřil hladký bok! Kdys na poduškách mřel jsem tvého těla, půl z lilií, půl z růží krvavých, co sladkých slov jsi ondy pro mne měla, teď s úšklebkem mě vítá pyšný smích. Vše, vše to tam, jen upomínka zbyla; ty’s květem pokryta, já všeho prost – Proč dumáš? Viz, co ze mne učinila tvé božské lásky ďáblí zběsilost. –

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

966. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krásná smrť. (Adolf Heyduk)
  2. U ptačího hnízda. (Adolf Heyduk)
  3. Doslov. (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. XXXIV. Umřel jsem. (Adolf Heyduk)
  6. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  7. Světluška. (Adolf Heyduk)
  8. Buď růží jen! (Adolf Heyduk)
  9. XLI. Modře, jak červnové nebe, (Adolf Heyduk)
  10. None (Adolf Heyduk)