Na konvalinkách.

Adolf Heyduk

Má dcerka hovorná proč náhle snivá? Hle v konvalinky kalíšek se dívá a líbá ji, a zase do ní hledí, teď hlavu opřela a slova nedí. Co myslí si? Zda kvítí cítí muka, když ulomí ji smělá lidská ruka, či nemělo by čarovné to kvítí též citu snad, když vůní tak se nítí? Co ptá se jí? Aj, ráda-li že zkvetla, kdy krásná chvíle ze slunce k nám slétla a do srdce jí dala tolik vůně! leč ona nic, jen dýše; snad že stůně. O dítě mé, tu zachovej si víru: vše živo jest, co vidíš u všemmíru, i v skále jesti ruch i v lesa hloží, jímž ňádro lidské oživil dech Boží! Ty květy niv, ta moře, stromů pluky jsou o sobě jen nespojené zvuky, a s legiony hvězd a rosou trávy se tajně pojí v hymnus Boží slávy!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

251. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sonet o Tvé kráse. (Xaver Dvořák)
  2. Dcera Tintorettova. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Naděje. (Adolf Heyduk)
  4. ***   Nad štíhlé, krásné tělo její (Adolf Brabec)
  5. DÍVČÍ OBRAZ. (Antonín Klášterský)
  6. Domažličanky. (Adolf Heyduk)
  7. Květen. (Adolf Heyduk)
  8. Jaro. (Karel Leger)
  9. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  10. Lék jediný. (Adolf Heyduk)