Přišla...

Karel Hlaváček

Slyšelas duše má její krok zloudaný zdola(Na) z příkopů našeho Kastelu pečlivě uzamčeného(Na) Chvilkami volala do našich zavřených okenic hola(Na) Byla tak tichá noc venku po chodbách Kastelu mrtvo(Na) jen srdce tak bázlivě v komnatě poslední v modlitbách bilo(Na) jak rodinný vězeň když v podzemí otcovských hradů(Na) vyhublým prstem svým chvilkami bojácně(Na) zaklepá do zdí(Na) Byla tak tichá noc měsíčná venku kdy měla nastati krise(Na) a měla poprvé přijíti ona již dávno Tušená(Na) Obávaná(Na) pozdě(Na) až k ránu(Na) A přišla(Na) Neslyšným loudavým krokem v truchlivé Samaří naše(Na) ode všech živoucích dávno již opuštěné(Na) Slyšelas duše má její krok zloudaný zdola(Na) z příkopu našeho Kastelu pečlivě uzamčeného(Na) Chvilkami volala do našich zavřených okenic hola(Na) Přijíti musila(Na) má li mnou skončiti staleté království naše(Na) mnou(Na) v něhož se vdědily veškeré slabosti našeho rodu impotentního(Na) ač mladý můj život jich nemůže vinnen být Svatokrádeží(Na) a nemůže za všecku zhýřilost uproklínaných(Na) Jsem pouze poslední chorobný výhonek bez vůle(Na) předem již daný(Na) umdlený odlesk v tmách pyšného praporce(Na) truchlivým sluncem dávno již vybarveného(Na) s nejvyšší věže jenž kdysi vlál poddaným(Na) v purpurech zlatech a modřích(Na) slávu a věhlas(Na) mých předků(Na) Ti všichni již odešli(Na) V noci jen bloudí po stichlých chodbách a visutých mostech(Na) jich přísahy jež nikdy nevyplnili(Na) jich hříchy jež nebyly oslyšeny(Na) plaché jich pohledy vyhaslé bez zpokojení(Na) a klatby v nichž dosud se chvěje posvátné rozhorčení(Na) vznesené v extasi hymny na hlavy odbojných(Na) v nádherných ceremoniellech církevních sněmů(Na) latinou přisluhujícím biskupem italsky vyslovovanou(Na) Matky mých zženštilých cností(Na) Otci mých dědičných hříchů(Na) Spěte jen klidně(Na) tiše a bez svědků(Na) bez cizí soustrasti pyšní(Na) skončí mnou smutná tragoedie našeho rodu(Na) a zahanbující(Na) všecko již jasní se znenáhla(Na) neznámá svitání bílá(Na) jež kdysi stopila beztaktně nádherné zahrady i vašich mozků(Na) vstávají velebně rostouce v potopu zvolna(Na) Bělounké nezvěstné mlhy neproniknutelné(Na) plní mou hlavu usláblou strachem(Na) představy zlekaně bloudí již nesřetězeny(Na) s rukama bojácně vytrčenýma(Na) v zmateném šepotu utíkajících slepců(Na) jež nechala pomocná ruka v kritické chvíli(Na) na prostřed cesty by sama ve strachu prchla(Na) A mlhou se plíží již veliký stín a zasmušilý(Na) tím loudavým lhostejným krokem(Na) jak po cestách předků mých kráčel(Na) Otcové hříchů mých(Na) Matky mých ctností(Na) Slyšíte její krok zloudaný zdola(Na) z příkopů Kastelu chvilkami volá(Na) do našich zavřených okenic hola(Na) Příteli Otevřte Hola(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1018. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve stínu. (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. MARNOTRATNÝ SYN (Rudolf Medek)
  3. MAGICKÉ PŮLNOCI. (Otokar Březina)
  4. Zimní procházky. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZEMŘELI, KRÁSNI ZŮSTALI. (František Taufer)
  6. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)
  7. LII. Hymnus mrtvých. (Xaver Dvořák)
  8. V ZÁMKU ZAHRAD. (Růžena Jesenská)
  9. Žalm ke cti nejvyššího Jména. (Otokar Březina)
  10. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)