LII. Hymnus mrtvých.

Xaver Dvořák

Po hrobech vítr hrál si travinami, od rovu k rovu měkce přeletěl; tu kolem s mrtvými my byli sami a v ticho země jejich hymnus zněl: „Jak děcka ve kolébce v klínu země v těch hrobích těla naše dřímají, dech vesmíru je skolébává jemně jak na vlnách, jež snivě šplounají. My času neznáme, jak země zvykem, a léta nad námi jdou jako sen a duch náš jako křišťálovým víkem svým rovem navršeným patří ven. A pozoruje zem, jak zkvétá jarem, jak lilje skví se, jak se růže rdí, jak zrají klasy slunce žhavým žárem, a v noc jak vycházejí souhvězdí. Zpěv ptáků zpívajících na hnízd kraji k nám řine utajeně v mrtvý sluch, šum cypřišů, když kříže ovívají, kde, symbol spásy, krvácí sám Bůh. Když jeseň táhne krajem zasmušilá a sbírá, jak jar relikvie, list, když země, jakoby se očistila od vášní zlých, se halí ve sníh čist. V ruch žití hledí, slyší vaše plesy i sladký šepot lásky tajené; i smutek, který srdce vaše děsí, sem splývá v rakve naše zborcené. Sen vesmíru tu sníme gigantický, tu klidně čekajíce na svůj čas, jenž promění náš bědný osud lidský a vyzvedne nás v synů Božích jas. Jsme símě, které čeká jara svého, však rozpadat se musí do těch chvil, kam v líchy Hospodáře tajemného je rozsévač-smrt tvrdě rozhodil. To jaro přijde, vzplane v sluncí žáru a v ohni s nebe padajících hvězd, je tuší naše těla ve svém zmaru a chví se rozkoší, že budou kvést. Jak skořápka se rozlétne pak v chvatu zem ve hrobech svých plná záhady, my vzejdem v úbělu neb ve šarlatu jak skvoucí, věčné Boží zahrady. Tak plujem tiše na vesmíru vlně a cítíme, jak s našimi sny hrá dech Nesmrtelnosti už tajuplně, jež hroby naše v plesu zotvírá.“ – – Já v dumách naslouchám tich jejich plesu a slza hořká na řase mé schne, jen v duši pohnuté se touhou třesu, již vzbudily ty chóry tajemné.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

878. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Až sedneš za můj stůl... (Otokar Březina)
  2. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  3. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V ustrašení. (Karel Hlaváček)
  5. I Ty větře nezpívej v zamlklém listoví, (Rudolf Medek)
  6. PŘÍCHOD PROROKŮ. (Antonín Sova)
  7. Variace předešlé myšlénky. (Antonín Sova)
  8. TMOU V LUHU... (Hermor Lilia)
  9. PÍSEŇ STOLETÍ. (František Serafínský Procházka)
  10. TISÍCE SRDCÍ PĚLO V SRDCI TVÉM (Otokar Březina)