Až sedneš za můj stůl...

Otokar Březina

V těch krajích duše mé, kde neplá světlo denní, zas dávným šelestem se blíží doba žní; mé zrní ztracené tam zavál vítr snění a v klasech mlékem zrá mu záře měsíční. Vod věčných oddechem zas večer tíží prossát, dech země závratný mi stoupá osením; v šum větrů zámořských, v klekání mrtvých osad, pád rosy hřbitovní mi zvoní umdlením. Jdu, teskný, duší svou, kde setba noci zraje, bezdětný hospodář po zkvetlých mezích, sám, a v hudbě tušení, jež siným světlem hraje, na noci budoucí své lásky vzpomínám. Až sedneš za můj stůl, čekaná, Nepozvaná, se zraky tajemství, se slovy němými, s bohatstvím neznámým, milostná, obávaná, s dotknutím ledovým, s polibky věčnými, v náš nápoj šumivý var času bude vříti, vír hlasů, barev tíž, sen plný snů a dní, a chléb až rozlomíš z mé hořké setby žití, žeň poznáš klasů mých, chuť záře měsíční.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

60. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BŘEZEN (Rudolf Medek)
  2. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  3. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  4. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  5. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)
  6. METAMORFOSA. (Otakar Theer)
  7. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  8. Mythus duše. (Otokar Březina)
  9. RYTÍŘ CHIMÉRY. (Alfons Breska)
  10. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)