Až sedneš za můj stůl...

Otokar Březina

Až sedneš za můj stůl...
V těch krajích duše mé, kde neplá světlo denní, zas dávným šelestem se blíží doba žní; mé zrní ztracené tam zavál vítr snění a v klasech mlékem zrá mu záře měsíční. Vod věčných oddechem zas večer tíží prossát, dech země závratný mi stoupá osením; v šum větrů zámořských, v klekání mrtvých osad, pád rosy hřbitovní mi zvoní umdlením. Jdu, teskný, duší svou, kde setba noci zraje, bezdětný hospodář po zkvetlých mezích, sám, a v hudbě tušení, jež siným světlem hraje, na noci budoucí své lásky vzpomínám. Až sedneš za můj stůl, čekaná, Nepozvaná, se zraky tajemství, se slovy němými, s bohatstvím neznámým, milostná, obávaná, s dotknutím ledovým, s polibky věčnými, v náš nápoj šumivý var času bude vříti, vír hlasů, barev tíž, sen plný snů a dní, a chléb až rozlomíš z mé hořké setby žití, žeň poznáš klasů mých, chuť záře měsíční. 27
Básně v knize Svítání na západě:
  1. ***   Ples věčných svítání do soumraků mých zpíval,
  2. RANNÍ MODLITBA.
  3. Tys nešla.
  4. VTEŘINY
  5. Proč odvracíš se, o Slabá?
  6. Legenda tajemné viny.
  7. Slyším v duši:
  8. Žalm ke cti nejvyššího Jména.
  9. TAJEMSTVÍ BOLESTI.
  10. Vladaři snů.
  11. PŘEDTUCHY
  12. Němé setkání.
  13. O Minulá, když smrti věčný passát...
  14. Mythus duše.
  15. NÁLADA.
  16. Podobná noci...
  17. Až sedneš za můj stůl...
  18. VÍTĚZNÁ PÍSEŇ.
  19. Mé dědictví položil’s...
  20. Svítání na západě.
  21. VÍNO SILNÝCH.