Svítání na západě.

Otokar Březina

Svítání na západě.
Je květen stínů. Polední parna dávno už za sebou máme. Sen opilý krví umdlel a čistšími tony hraje. Hořící trámoví vězení našeho s praskotem ohně se láme, a u cesty nezralé ovoce naše reflexem západu zraje. Nežel, má duše, že dojdem až v noci k tvému rodnému městu a zahrad jeho že neuzříme pak v soumracích, po klekání: naše vlastní uhaslé dni nám paprsky postelou cestu a jásotem po leta vyslaných nadějí budeme uvítáni. Den září zatmívá dálky – noc temnem zapaluje výše. Průlomem zřícených krovů se nad námi otvírá nebe. – A v symfonii bratrských hlasů, jež vonným přívalem dýše od světa k světu, jak písně lodí plujících vedle sebe, v rozkoši puštěného světla, v dotycích neznámých slovu, pod stíny, jež na pozemskou myšlenku vrhl jsi tajemstvími, jak v úzkosti dechnutý signál, rdoušený stěnami kovu, sen zemský k tvé slavnosti se rozleje vlnami jásavými. O Věčný! Ať tušení naše jsou sladká těm, kteří v bolestech tonou. Pějeme hymnu ze slov, jež značí smrt ve všech jazycích země. Neboť nám, kteří věříme, je den tvůj dobou zrání, zahořkle vonnou, praskající v bolestných klasech a večerem chlazenou jemně. 30
Básně v knize Svítání na západě:
  1. ***   Ples věčných svítání do soumraků mých zpíval,
  2. RANNÍ MODLITBA.
  3. Tys nešla.
  4. VTEŘINY
  5. Proč odvracíš se, o Slabá?
  6. Legenda tajemné viny.
  7. Slyším v duši:
  8. Žalm ke cti nejvyššího Jména.
  9. TAJEMSTVÍ BOLESTI.
  10. Vladaři snů.
  11. PŘEDTUCHY
  12. Němé setkání.
  13. O Minulá, když smrti věčný passát...
  14. Mythus duše.
  15. NÁLADA.
  16. Podobná noci...
  17. Až sedneš za můj stůl...
  18. VÍTĚZNÁ PÍSEŇ.
  19. Mé dědictví položil’s...
  20. Svítání na západě.
  21. VÍNO SILNÝCH.