Dva hlasy.
Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli –
dva smutné dvorce na samotách propadlých –
dva hlasy se tam o cos hádali a přeli,
při rudých stínech pochodní za vodou vzdálenýchvzdálených.
Byl prvý hluboký a stále chtěl své: ano,
a druhý bázlivý a stále chtěl své: ne,
až zmlkli najednou, když blízko bylo ráno,
a měsíc vyšel na chvilku nad vody vzdálené.
Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli –
dva smutné dvorce na samotách propadlých...
Dva hlasy se v nich dlouho mezi sebou přeli.přeli,
až hlas, jenž prosil, zaúpěl a náhle stich,
a hlas, jenž chtěl své: ano: z hluboka si vzdych.
24