Západ.

Karel Hlaváček

To bylo na vrcholu Řipu... rudě kalné se slunce řítilo do violeti par – v jich horké ekstase, i jich majestátní zmar jak chtělo by své stopit slávy triumfálné. Jak tiše padlo v zapomění háje dálné!... Ni jeden výkřik protestu se neozval, když černý obrys hrot svůj k jeho středu klál – jen dole těkalo kdes mlhou Ave žalné. Tak divná nálada, nás všecky provlnila: to nebe bledě lhostejné, ten tklivý skon, po svrchovaných slávách zoufalý ten sklon, ta zamyšlená apathie, k smrti spilá... Pak sstoupali jsme... v šero spěšně plakal zvon, neb trubkou četa četu občas pozdravila...

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

53. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Šťastné zákoutí. (Emanuel z Čenkova)
  2. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  3. Hlava Křtitelova. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ČERNÝ LES (Jan Opolský)
  5. VYSNĚNÝ KRAJ. (Božena Benešová)
  6. Všude mír a všude ticho, (Adolf Heyduk)
  7. U večer. (Ladislav Quis)
  8. PO KLEKÁNÍ. (Jan Opolský)
  9. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)
  10. VINETA (Božena Benešová)