Západ.

Karel Hlaváček

Západ.
To bylo na vrcholu Řipu......Řipu... rudě kalné se slunce řítilo do violeti par – v jich horké ekstase, i jich majestátní zmar jak chtělo by své stopit slávy triumfálné. Jak tiše padlo v zapomění háje dálné!....dálné!... Ni jeden výkřik protestu se neozval, když černý obrys hrot svůj k jeho středu klál – jen dole těkalo kdes mlhou Ave žalné. Tak divná nálada, nás všecky provlnila: to nebe bledě lhostejné, ten tklivý skon, po svrchovaných slávách zoufalý ten sklon, ta zamyšlená apathie, k smrti spilá... Pak sstoupali jsme... v šero spěšně plakal zvon, neb trubkou četa četu občas pozdravila... 29