Sokolu.

Karel Hlaváček

Sokolu.
Ty, svatý ptáku, znaku naší síly, v svůj ostrý zob a nepodajný spár,spár chop těchto mojich chabých veršů pár a zakruž s nimi k slunci nad mrak bílý. Ač chabé jsou, přec mají tep mé žíly, je štěstí v nich, však také v nich náš zmar; ty kdybys dal jim síly, ohně dar, tož možná, že by potom působily! Ó působit! Být bratrům maják, stráž, jim na rtech jásat, truchlit v jejich bídě, jít první v boj, být slední v puklé přídě, když vstává vrah, hřmít: Sta se paží vzpaž! a za Vlast s Viktoria! v rtech mřít v boji – viď, sonete, to touhou tvou i mojí. 18
Básně v knize Sokolské sonety:
  1. Prolog.
  2. Sokolská myšlénka.
  3. Pojď mezi nás!
  4. Sursum corda!
  5. Jen k práci.
  6. Příští generace
  7. Kritice o nás.
  8. Čin
  9. Mens sana in corpore sano!
  10. V den 8. srpna.
  11. Dojem z venkova.
  12. Jen pod náš prapor!
  13. První sonet
  14. Sokolu.
  15. Rovnost, volnost, bratrství.
  16. Jindřich Fügner.
  17. Miroslav Tyrš.
  18. Pozor!
  19. Sonet našim trubačům.
  20. Za Františkem Hochmanem.
  21. Politický sonet.
  22. Našemu starému písmáku.
  23. Glossy k našemu životu.
  24. Sonet sokolského dorostu.
  25. Západ.
  26. Z výletu.
  27. Reminiscence
  28. Epilog.