Prolog.

Karel Hlaváček

Prolog.
V tu dobu rozvratu, kdy žijem ponížení, v tu dobu, zvířenou předtuchou neurčitou, v tu dobu, v potupy kdy žijem zvrcholení, v tu dobu úpadku, již ku zhroucení spitou, Jdajda hrdě, sonete můj – doufáš pochopení?... Všem podej na pozdrav svou ruku mozolitou, mluv tónem intimním, mluv tonem rozhořčení: však nevnucuj se nikde....nikde... Cestu kamenitou jsi zvolil – budiž; tu už musíš něco snést; v ty naše bolné rány zcela otevřeně, jen lancetu svou zaryj – nedbej, že zní pláč....pláč... Haj, vysvětluj a úšklebkem se nedej splést; své credo udej i tam hrdě, nezkráceně, kde optají se ironicky: co jsi zač? 3
Básně v knize Sokolské sonety:
  1. Prolog.
  2. Sokolská myšlénka.
  3. Pojď mezi nás!
  4. Sursum corda!
  5. Jen k práci.
  6. Příští generace
  7. Kritice o nás.
  8. Čin
  9. Mens sana in corpore sano!
  10. V den 8. srpna.
  11. Dojem z venkova.
  12. Jen pod náš prapor!
  13. První sonet
  14. Sokolu.
  15. Rovnost, volnost, bratrství.
  16. Jindřich Fügner.
  17. Miroslav Tyrš.
  18. Pozor!
  19. Sonet našim trubačům.
  20. Za Františkem Hochmanem.
  21. Politický sonet.
  22. Našemu starému písmáku.
  23. Glossy k našemu životu.
  24. Sonet sokolského dorostu.
  25. Západ.
  26. Z výletu.
  27. Reminiscence
  28. Epilog.