Z výletu.

Karel Hlaváček

Z výletu.
To zticha pršelo... Do kroku našich čet bil jednotvárný rytmus kapek na listech, a žita zhořkle voněla... v tmy tichý vzdech se chvilkou zachvěl polhlasem náš zmlklý ret. Tón modře sepiový na vše, na vše sed: na tesknost zelení, na řeky chladný plech, na vesnic zemdlenost, na ticha jejich střech... vše zvolna zatopil... i obrys našich čet... Už slabě mžilo jen (to z podvečerních mlh, jež po všem zůstaly)... Hlas trubky chvílichvílí střík v to splihlé ovzduší.ovzduší, by oživil náš chod... A ticho... jen kdes v travách zněly strachy vlh, vlh poplašených hlasným pleskem našich bot, však v tichu velikém mdle vrávoral jich křik. 30