Našemu starému písmáku.

Karel Hlaváček

Našemu starému písmáku. Br. Karlu Vaníčkovi.
Ó, nepochybuj! Tvoje paraboly, v nichž perla pravdy,pravdy stajena vždy dřímá, v nichž brzy Jan lká, brzy Matouš hřímá, neb Lukáš s Markem moudrosti chléb drolí, ty jistě vzrostou v srdcí našich poli, jak na stéble když zlatitý klas klímá! Ó, nepochybuj, mluv jen stále zpříma a v Epištolách svých hoj, kde co bolí! Že tu a tam tvá slova kárající, jež zvykla mluvit s nepokrytou lící, jsou uvítána šklebu černým křídlem – nač výtky činit? je to prvý případ? už v písmě psáno démantovým rydlem: že neradno jest komus perly sypat. 26