V Březovských hustinách dudává dudák,
Zakletý ubohý do skal jest chudák;
Kdokoli musý se tam tudy brát,
Může ho slyšeti sem a tam hrát.
Dudami pocestné příšerně loudí,
Když již kdo u něho blizoučko bloudí,
Schvalně se zabere do jiných skal,
Mnohý se podvesti od něho dal.
Takové z poutníků tropívá šašky,
Každý mu odpustí neškodné frašky,
Dudati musý, prý, ubohý bloud,
Dokavad nepřijde poslední soud.
Výborník nad jiné v Prachynském kraji,
Jinde se nenajdou, kteří to znají.
Mnohý se posavád na něho ptá,
Jeho jen kousky sy zahrati dá.
Nebylo přes něho za mnohých časů,
Kdekoli zavadil, přivábil chasu;
Kdyby se nespustil hluboko jen,
Široko daleko býti mohl ctěn.
Nyní sy samé jen truchlivé hrává;
Takto se stuchlíkům ve světě stává!
Proč tropil přes míru hanebný žert,
Trh jednou na svého hudbaře čert.
V hospodě dudával na velký svátek,
Hanebně zpívával na velký pátek;
Výtržnost tropil y na Boží hod,
Sváděl tak jinochy k tropení psot.
Když se mu scházely macaté cudy,
By se jim okázal, nafouknul dudy,
Pověsyl na kolík, něco k nim žval:
Něco k nim pošeptal; něco k nim dal.
Na stěně samy hned od sebe hrály,
On při nich křepčil, a hosté se smáli.
Jistěť mu pomáhal pekelný duch,
Za to se mu choval jak věrný druh.
Dovádě držíval na kudrlinky,
Nadháněl do klepet dcerky y synky;
Samé jen smilné a hanebné hrál,
Při nich se rohatý nejvíce smál.
Když se kam někteří k svitání skryli,
Poslechnout dudání dychtivi byli:
Ouplatkem porušen, vypudiv stud,
K takovým mrzkostem užíval dud.
Páchání zločinu trvá jen odtud,
Rozmilí kejdaři! věru až potud;
Mnohá se poštěstí mnohokrát věc,
Uvízne šeredná naposled předc.
Pozor sy zpěvácy, hudcové dejte,
Z nehody dudáka užitek mějte,
Aby vás nesvedl hudebný zvuk,
Nepotkal, nesoužil strašlivý hluk.
Jestli kdo harfičkou v milostic domu
Schopnosti zkušuje, přeběda tomu!
Ať se mu nestane podobně tak,
Co tomu dudáku, poslyšte jak:
Někdy se kejdaři protrhly dudy,
K lepšení veden byl zajisté tudy:
Často se zamlčel v nástroji duch,
Častěji přešel mu najednou sluch.
Když se vám podobná znamení stanou;
Mějte se na pozor, beřte se stranou!
Přeběda! že, co se lepšiti měl,
Hledaje pochvaly, na dudy klel.
Když on tak k usvitě, jak stojí z předu,
Mládeži dodudal škaredou středu,
Okolo jeskyně nazpátek šel,
Kde písně pobožné poustevník pěl.
Ptal se ho, chceli sy veselou skočit,
S nějakou macatou v kole se točit,
Aby se navrátil do světa zas,
Nemařil na poušti zbytečně čas.
Poustevník otcovsky nabízel jeho,
Aby jen zanechal tropení zlého;
On ale dobrému rádcy se smál,
Oplzlé písničky na pouštce hrál.
Čím ho víc nabízel, hluk více hučel;
Až posléz do ucha dudami bručel;
V posvátné jeskyni prováděl hřmot,
Skákal a tropil tam víc a víc psot.
Poustevník provece: „Zaklínám dudy,
Na léta musýš je nosyti všudy,
Zaklínám též tebe do těchto skal,
Aby jsy nábožným pokoje dal.“
Zmizel hned dudáček s dudami v poušti;
Bylo hned slyšeti dudání v houští,
Čím táhl dáleji, pomíjel hluk,
Naposled pominul docela zvuk.
Jindy se, kdo co přál vinnému, stalo,
Každičké bezpraví pohromu vzalo:
Řekli kdo: „Lichváři zlom ti krk ďas!“
Zajisté na dlouho nenosyl vaz.
Hudcové! přikladu vemte sy z toho.
Stalo se ještě pak s dudákem mnoho;
Vzhlíží se z znamení na brzku zas,
Vrátí se bývalý příkladný čas.
Prvního máje, když čarodějnice,
Černokněžnícy a kouzedlnice
Lítají krbami z stavení ven,
Slavíce výroční výletu den.
Na hřeblech, pometlech křepčiti počnou,
Musý jim drčeti na kejdy skočnou,
Zmítají kozelce, držejí roj,
Provádíc v povětří veselý boj.
Lucyper do sjezdu v půlnočním času
Přivábí vybranou rohatou chasu:
Počne tu chumel a syrnatý blesk,
Rejdění, výskání, mňoukání, vřesk.
Hrůza se podívat na ten dýchánek,
Zyma jde po zádech od radovánek:
Brzo jsou v povětří; vrazý se v klín,
Točí se co vicher: mizý co stín.
Skákají v směsycy okolo kola,
Bečejí, smějí se, výskají hola;
V prostředku dudáček musý pak stát,
Čerstvě jim zároveň s třeštěním hrát.
Šaškují šeredně, berou ho tuze,
Nelze mu postačit dudati luze:
Sypají všecku naň pomstu a moc,
Sotva že v stavu jest přečkati noc.
Hudcy, co loutničkou, kobzyčkou, kejdy,
Kytarou, harfičkou hledíte šmejdy;
Mějte se v pozoru, milujte stud,
Příběh se netýká samotných dud!
Na duše šumařů čerti jen pasou,
Nevěří: dokavád s cymbálem, basou
Neuzří v povětří bratránka nést:
Či se jim zalíbil hudebný trest –?