Dudák.
V Březovských hustinách dudává dudák,
Zakletý ubohý do skal jest chudák;
Kdokoli musý se tam tudy brát,
Může ho slyšeti sem a tam hrát.
Dudami pocestné příšerně loudí,
Když již kdo u něho blizoučko bloudí,
Schvalně se zabere do jiných skal,
Mnohý se podvesti od něho dal.
Takové z poutníků tropívá šašky,
Každý mu odpustí neškodné frašky,
Dudati musý, prý, ubohý bloud,
Dokavad nepřijde poslední soud.
Výborník nad jiné v Prachynském kraji,
Jinde se nenajdou, kteří to znají.
Mnohý se posavád na něho ptá,
Jeho jen kousky sy zahrati dá.
130
Nebylo přes něho za mnohých časů,
Kdekoli zavadil, přivábil chasu;
Kdyby se nespustil hluboko jen,
Široko daleko býti mohl ctěn.
Nyní sy samé jen truchlivé hrává;
Takto se stuchlíkům ve světě stává!
Proč tropil přes míru hanebný žert,
Trh jednou na svého hudbaře čert.
V hospodě dudával na velký svátek,
Hanebně zpívával na velký pátek;
Výtržnost tropil y na Boží hod,
Sváděl tak jinochy k tropení psot.
Když se mu scházely macaté cudy,
By se jim okázal, nafouknul dudy,
Pověsyl na kolík, něco k nim žval:
Něco k nim pošeptal; něco k nim dal.
131
Na stěně samy hned od sebe hrály,
On při nich křepčil, a hosté se smáli.
Jistěť mu pomáhal pekelný duch,
Za to se mu choval jak věrný druh.
Dovádě držíval na kudrlinky,
Nadháněl do klepet dcerky y synky;
Samé jen smilné a hanebné hrál,
Při nich se rohatý nejvíce smál.
Když se kam někteří k svitání skryli,
Poslechnout dudání dychtivi byli:
Ouplatkem porušen, vypudiv stud,
K takovým mrzkostem užíval dud.
Páchání zločinu trvá jen odtud,
Rozmilí kejdaři! věru až podtudpotud;
Mnohá se poštěstí mnohokrát věc,
Uvízne šeredná naposled předc.
132
Pozor sy zpěvácy, hudcové dejte,
Z nehody dudáka užitek mějte,
Aby vás nesvedl hudebný zvuk,
Nepotkal, nesoužil strašlivý hluk.
Jestli kdo harfičkou v milostic domu
Schopnosti zkušuje, přeběda tomu!
Ať se mu nestane podobně tak,
Co tomu dudáku, poslyšte jak:
Někdy se kejdaři protrhly dudy,
K lepšení veden byl zajisté tudy:
Často se zamlčel v nástroji duch,
Častěji přešel mu najednou sluch.
Když se vám podobná znamení stanou;
Mějte se na pozor, beřte se stranou!
Přeběda! že, co se lepšiti měl,
Hledaje pochvaly, na dudy klel.
133
Když on tak k usvitě, jak stojí z předu,
Mládeži dodudal škaredou středu,
Okolo jeskyně nazpátek šel,
Kde písně pobožné poustevník pěl.
Ptal se ho, chceli sy veselou skočit,
S nějakou macatou v kole se točit,
Aby se navrátil do světa zas,
Nemařil na poušti zbytečně čas.
Poustevník otcovsky nabízel jeho,
Aby jen zanechal tropení zlého;
On ale dobrému rádcy se smál,
Oplzlé písničky na pouštce hrál.
Čím ho víc nabízel, hluk více hučel;
Až posléz do ucha dudami bručel;
V posvátné jeskyni prováděl hřmot,
Skákal a tropil tam víc a víc psot.
134
Poustevník provece: „Zaklínám dudy,
Na léta musýš je nosyti všudy,
Zaklínám též tebe do těchto skal,
Aby jsy nábožným pokoje dal.“
Zmizel hned dudáček s dudami v poušti;
Bylo hned slyšeti dudání v houští,
Čím táhl dáleji, pomíjel hluk,
Naposled pominul docela zvuk.
Jindy se, kdo co přál vinnému, stalo,
Každičké bezpraví pohromu vzalo:
Řekli kdo: „Lichváři zlom ti krk ďas!ďas!“
Zajisté na dlouho nenosyl vaz.
Hudcové! přikladu vemte sy z toho.
Stalo se ještě pak s dudákem mnoho;
Vzhlíží se z znamení na brzku zas,
Vrátí se bývalý příkladný čas.
135
Prvního máje, když čarodějnice,
Černokněžnícy a kouzedlnice
Lítají krbami z stavení ven,
Slavíce výroční výletu den.
Na hřeblech, pometlech křepčiti počnou,
Musý jim drčeti na kejdy skočnou,
Zmítají kozelce, držejí roj,
Provádíc v povětří veselý boj.
Lucyper do sjezdu v půlnočním času
Přivábí vybranou rohatou chasu:
Počne tu chumel a syrnatý blesk,
Rejdění, výskání, mňoukání, vřesk.
Hrůza se podívat na ten dýchánek,
Zyma jde po zádech od radovánek:
Brzo jsou v povětří; vrazý se v klín,
Točí se co vicher: mizý co stín.
136
Skákají v směsycy okolo kola,
Bečejí, smějí se, výskají hola;
V prostředku dudáček musý pak stát,
Čerstvě jim zároveň s třeštěním hrát.
Šaškují šeredně, berou ho tuze,
Nelze mu postačit dudati luze:
Sypají všecku naň pomstu a moc,
Sotva že v stavu jest přečkati noc.
HudcyHudcy, co loutničkou, kobzyčkou, kejdy,
Kytarou, harfičkou hledíte šmejdy;
Mějte se v pozoru, milujte stud,
Příběh se netýká samotných dud!
Na duše šumařů čerti jen pasou,
Nevěří: dokavád s cymbálem, basou
Neuzří v povětří bratránka nést:
Či se jim zalíbil hudebný trest –?
137