Chvála osla.

Šebestián Hněvkovský

Chvála osla.
Co mám dříve chválit, rcete Můzy! Mám tvou přednost počestnosti pouhé, Neb tvou vážnou majestátnou chůzy, Aneb raději tvé uši dlouhé –? Jak je časem vtipně umíš zdvíhat, A kde zapotřebízapotřebí, s nimi stříhat? Ty jsy příklad mysli spokojené, Máš dost všeho, jen když ležíš v trávě: Nechceš rodiny mít povýšené, Nedychtíš též po cti, ani slávě; Důstojnosti nejsou pro tě vnady, Ani rouna, tytule a řády. Nemáš přeučením trhlé hlavy, Nežádáš též doktorského stupně: Předce příkladně máš mnohé mravy, Nechodíváš, jako mnozý, zpupně; O skladu knih ani nevíš trochu, Nemáš nikdý hlavy u vrtochu! 148 K hudbě schopnost tvá jest chvály hodna, Není libějšího nad jikání; Neb ty táhneš zvuky s výšky do dna, Oslicým to přijde na uznání: Mnohý herec chce tě dostíhnouti, Zvuk tvůj není v stavu vytáhnouti. Víc máš krásy v přirozeném stavu, Bystrosti víc: ty jsy jiný celý; Nevěsýš tak uší: vzdvíháš hlavu, Víc jsy čilý, veselý a smělý. Zbraň máš v zadních nohou: jejich rázy Plodí u odporců strach a zkázy. Jako otrok člověka jsy šťastný, Slouží ti sám člověk, světa kníže, Stará se ti o život tvůj časný: Opatří ti obydlí a špíže – Udělíli někdy drobet bití, Odpusť mu, má těžké živobytí. 149 Zastřelit se musý dáti v boji, Jiný celičký den konat práce, Musý chodit v vyměřeném kroji, Bát se musý neštěstí a zrádce, Musý platit z větru, z vody, z hlavy, Těžce dobude sy perné stravy. Naloží se na tvůj hřbet jen tíže, Již jsy v stavu bez zkázy dál nésti. Jej se žádný neptá: tenli kníže Pod pracý a platem v stavu lezti: Y v tom světě ducha zplatit musý, Syce ve tmě psoty někdy zkusý. Není třeba tobě parukáře, Ani k fousům nikdý lazebníka, Ani pro pochoutku pernikáře, Ani měšce peněz na svodníka; Ani ševce, krejčího a kupce, Ani skrz pře náklad na zástupce! 150 Neznáš zlato, – loupeže a dluhy, Ale také neznáš šibenice; Neznáš rozkoší a mlsků druhy, Však y neduhy, a nemocnice; Neočekáváš ty syce nebe, Ale neděsý strast pekla tebe. – Letopisy píší o člověku, Že ved život někdy v věku zlatém; Ty pak podnes žiješ v tom též věkuvěku, Podnes nepřiodíváš se šatem. Kdo sy žádá zlatého zas stavu, Ten ať vezme na sebe tvou hlavu! 151
Básně v knize Básně drobné
:
  1. Na Umku básnictví.
  2. Podletí.
  3. Na venkovský kostel.
  4. Pramen života.
  5. Na Umku.
  6. Vnislav a Běla.
  7. Dvě sestry.
  8. Dobroslav a Blahuše.
  9. Okouzlení.
  10. Zamilovaný.
  11. Běla a Vláda.
  12. Pomláska.
  13. Výstraha.
  14. Vyšehradský sloup
  15. Bohyně Móda.
  16. Volení.
  17. Básnická milenka.
  18. Stálý milovník.
  19. Prosba na Milka.
  20. Na Lilu.
  21. Na Lilu.
  22. Žaloba na Amora.
  23. O Běle na známé.
  24. Přání.
  25. Zyma.
  26. Mudrák hrnčíř.
  27. Chvála zlých žen.
  28. Na Čechy.
  29. Na ctnost.
  30. Na smrt N. N.
  31. Na Všemilu.
  32. Váhavý ženich.
  33. Na zamilovaného.
  34. Dudák.
  35. Pozdní láska.
  36. Bezhlavý kněz.
  37. Chvála osla.
  38. Přesmutná hystorye o Drahomíře, kterak se na Hradčanech s vozem y s koňmi propadla;
  39. Koupání.
  40. Na Prahu.
  41. Vyjevení.
  42. Na Mělnícké víno.
  43. Půlnoční soud v Klatovech.
  44. Chvála vola.
  45. Proti lásce pošetilé.
  46. V. a Běla.
  47. Na hrob žebráků.
  48. Na Umku, z Horáce, z knihy IV. oda 3.
  49. Oda IV. z knihy I.
  50. Na Blanduskou studénku, z III. knihy oda 13.
  51. Na Torquata, IV. knihy, oda 7.
  52. Rozloučení s Umkami.