Koupání.

Šebestián Hněvkovský

Koupání.
Parný Syrius žehl, mdlé prahly rostliny vedrem; Pod buky v chládek se kryl brav rounny přežvykujícý. Stínové strpasnělí opět počali píčiti záda; Kdy sličná šla Blažena v háj trhat maliny otcy Vetchému. Stříbrný ploul středem kroutě se potok Křovím obejmutý. Ji líbeznost vábila místa, Sličnost obnaženou chladícýmu by svěřila živlu. Bála se; nohama jen sy napřed začala šplechtat; Mysli však dodala jí vody libost, lahoda zvoucý, Pomohla tajemná ji samota ze šatů svlíkat; Nejbližší již se sebe šat svůj klade, a skáče 171 V tůni, a v ní šplechtá, třepá se, a své prsy myje. Zatím Duchon, an prohlížeti šel role záhy, Jestli již zlaté – dozrály pšenice klasy; Nemaje v obytu svém mysli pokojné, žádného stání, Opovrh domov; poušť jej těšila, do skal se zabral. V samotě hledal klid; tam lásky kojila žalost. Plápolem nešťastný vřel, nedošed za milost lásky Hrdou Blaženu ctil, tať posměchem splácela lásku. Osud příznivý jej k blahému potoku přived. Jaké pohledění, tak sličnou ve vodě spatřit Divčicy obnaženou! ó jaká milému rozkoš! Jakoby zýskal svět celý, tak vroucně sy plésal, Když nepříznivou své spatřil milenky krásu. Vzhlídší jej hned stydlivě ve vodě skryla se po krk, 172 Rukama oblíčej svůj zakryvši plísnila smělost. Pravil k ní: „Mne všetečnost sem k tobě nevede žádná; Nešťastný však milosti žel, a sám osud mocný; Mohlbych šat tvůj přeschovat, též tebe drážditi dlouho, Žádat výplaty; můj však plápol k tobě je čistý:“ V tom prch. Zpívání jeho hlahol zjevoval dálku. U lesa dychtivě však čekal dívku vracujícý se, Žádaje, by vroucý jeho láskou nepohrdala, Hořem že se syc usouží před časem pro ni; Že mu nelze žít bez ní, co bez vody rybám, Bez země stromům; že po ní co po sluncy kvítek Touží. Outrpností jata na něj líbezně vzhlédši 173 Políbí sama jej; co vláhou rostliny okřál. Pravila: „Plápol tvůj stálý, a tvá mysl ctnostná Podjaly srdce mé; ty též mé hoden jsy lásky. Jindy o tom víc.“ V tom brali se k domovu oba. Zmizel zármutek – žel: hned mu šla od ruky práce; Pln jsa plésání, že ctností milosti zýskal. 174
Básně v knize Básně drobné
:
  1. Na Umku básnictví.
  2. Podletí.
  3. Na venkovský kostel.
  4. Pramen života.
  5. Na Umku.
  6. Vnislav a Běla.
  7. Dvě sestry.
  8. Dobroslav a Blahuše.
  9. Okouzlení.
  10. Zamilovaný.
  11. Běla a Vláda.
  12. Pomláska.
  13. Výstraha.
  14. Vyšehradský sloup
  15. Bohyně Móda.
  16. Volení.
  17. Básnická milenka.
  18. Stálý milovník.
  19. Prosba na Milka.
  20. Na Lilu.
  21. Na Lilu.
  22. Žaloba na Amora.
  23. O Běle na známé.
  24. Přání.
  25. Zyma.
  26. Mudrák hrnčíř.
  27. Chvála zlých žen.
  28. Na Čechy.
  29. Na ctnost.
  30. Na smrt N. N.
  31. Na Všemilu.
  32. Váhavý ženich.
  33. Na zamilovaného.
  34. Dudák.
  35. Pozdní láska.
  36. Bezhlavý kněz.
  37. Chvála osla.
  38. Přesmutná hystorye o Drahomíře, kterak se na Hradčanech s vozem y s koňmi propadla;
  39. Koupání.
  40. Na Prahu.
  41. Vyjevení.
  42. Na Mělnícké víno.
  43. Půlnoční soud v Klatovech.
  44. Chvála vola.
  45. Proti lásce pošetilé.
  46. V. a Běla.
  47. Na hrob žebráků.
  48. Na Umku, z Horáce, z knihy IV. oda 3.
  49. Oda IV. z knihy I.
  50. Na Blanduskou studénku, z III. knihy oda 13.
  51. Na Torquata, IV. knihy, oda 7.
  52. Rozloučení s Umkami.