ČERNÁ BALLADA

Josef Holý

– Bůh neví – To nebyl On, jenž srstí vzrostlý, lepý, svou ruku vedle mé klad’ v orudí, to nebyl On, jenž na travnaté stepi svou drsnou rukou bil mne do hrudi. Jenž zlomil mě, až krev má čerstvá rudě květ polní rosou jarní zkropila, jenž soka zničeného odkop’ v nudě a rázem chtění zvrátil opilá. Sok (odcházeje): Prominutí – nemohl jsem za to. Chtěl jste žíti příliš divoko. Račte nyní něco moderato. Finis nejlepší je rokoko. – Ona ví – – To místo známé, květy poseté, sem vedle mne si opět sedněte! Tak. Jako vždycky zas se nahněte. Dech poslední chci vyssát z poupěte. – Oh, moje dívko krásná, spanilá, je čas již, abyste se vrátila! To místo krásné, krásné – prokleté! O, rcete mi, zda plakat budete? Vše ztraceno. O, hvězdy, zhasněte, o, hvězdy krásné, hvězdy prokleté!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

239. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. 22. Ještě spí! ó ticho srdce hlasné, (Jan Kollár)
  3. Chléb. (Adolf Heyduk)
  4. V dumání. (Adolf Heyduk)
  5. Co’s dala mi... (Jaroslav Vrchlický)
  6. Buď zdráva mi, révo! (Antonín Klášterský)
  7. FATUM (Jan Opolský)
  8. Jiřímu Brandesovi. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Z mdlé ruky... (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sonet intermezzo. (Josef Svatopluk Machar)