UTOPENÁ

Josef Holý

„Hlava moje bílé sněhy, tělo vyschlá blana trávná, srdce plné touhy, něhy: Kde jsi, kde jsi, milá dávná?“ „Utlučená, porobená, zakřiklá se krčím křivá, jenom ze sna volnost zpívá, vodníkova divá žena, mrtvá, ale přece živá, na dně bahna utopená.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

303. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Vodník. (Ladislav Quis)
  3. POSLEDNÍ PŘÁNÍ. (Otakar Auředníček)
  4. ROMANCE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VEČERNÍ KOUPEL. (Vladimír Houdek)
  6. DO ALBA. (Karel Leger)
  7. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  8. Jak s nebe sletlý... (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. KVĚTY VIL. (František Soldan)
  10. Idylla stezky. (Alois Škampa)