CIKÁNSKÁ VEČEŘE.

Vítězslav Hálek

Cikáni k ohni táboří. Hráb’ starý do popele, a řadou mladý hovoří: „Já ukrad’ len a sele.“ Tvář starou úsměv přeletěl: „Kdes nechal sestru Tekli?“ Hoch zarazil se bled a děl: „Tu za mne v pouta vlekli.“ Tvář stará v klid se namahá, zrak jako z jámy hledí – „Za len ji svlékli do naha, teď u rychtáře sedí.“ Žár praská, starý přikládá, len rukou v délku měří, len rychle v šňůru dopřádá: „Teď jez; až po večeři.“ Žár voní, jiskry vyletí a starý v očích pátrá – „Vám sestru nechal v zajetí, kdo chce mít z něho bratra?“ Kol ticho; k jídlu zasedli, dým voní, k vrbám stoupá – cikáni k spaní ulehli, hoch na vrbě se houpá.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

96. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  2. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho (František Gellner)
  3. III. Na přástku. (František Serafínský Procházka)
  4. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  5. Bílá růže. (Josef Uhlíř)
  6. TY DĚTI! (Karel Dostál-Lutinov)
  7. XCVI. „COS NOVÉHO SE RODÍ V ČESKÉM VZDUCHU.“ (Josef Svatopluk Machar)
  8. Zoška. (Antonín Sova)
  9. Rudé listí. (Adolf Heyduk)
  10. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)