CIKÁNSKÁ VEČEŘE.

CIKÁNSKÁ VEČEŘE.
Cikáni k ohni táboří. Hráb’ starý do popele, a řadou mladý hovoří: „Já ukrad’ len a sele.“ 82 Tvář starou úsměv přeletěl: „Kdes nechal sestru Tekli?“ Hoch zarazil se bled a děl: „Tu za mne v pouta vlekli.“ Tvář stará v klid se namahá, zrak jako z jámy hledí – „Za len ji svlékli do naha, teď u rychtáře sedí.“ Žár praská, starý přikládá, len rukou v délku měří, len rychle v šňůru dopřádá: „Teď jez; až po večeři.“ Žár voní, jiskry vyletí a starý v očích pátrá – „Vám sestru nechal v zajetí, kdo chce mít z něho bratra?“ Kol ticho; k jídlu zasedli, dým voní, k vrbám stoupá – cikáni k spaní ulehli, hoch na vrbě se houpá.