KRÁLOVSKÝ POSEL.

Vítězslav Hálek

KRÁLOVSKÝ POSEL.
Koně zpotil Matěj cestou, nese novinu – „Jedu světem za nevěstou, přes vrch, rovinu: král nám vadne, lékař radí paní rekovnou, ta, která se nejlíp vadí, bude královnou.“ 85 Každá hned se staví v líčku jako od medu: „Matějíčku, Matějíčku, já to dovedu.“ Řeči pustí jako v strži, jedna přes druhou.druhou, večer už si Matěj drží hlavu nebohou. Jak když vytáhnou se stavy, mlýn se rozmele, pan mlynář ho nezastaví po tři neděle: řeči tekou, spousty hrozí v okna, do stropu, zvony hučí – bohpomozi, máme potopu! Řeči rostou jako z kvasu, běda člověku, kdo má uši, nezná spásu leda v útěku. Sám pan Matěj k hradu v dáli, přes vrch, roviny: „Pane králi, pane králi, zlé to noviny!“ A tak každé zbyla po něm blahá naděje, uvidí-li krále s koněm, aneb Matěje: 86 že rozhodne v snadném cviku volbu nerovnou – vždyť se cítí po jazyku každá královnou.
Básně v knize Pohádky z naší vesnice (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9):
  1. NAŠE VESNICE.
  2. ŠUMAŘI.
  3. KRÁL SÁVA.
  4. POHÁDKA O HVĚZDNÉ PANNĚ.
  5. LESNÍ ŽENA.
  6. KRÁL JINDRA.
  7. NÁVŠTĚVA.
  8. POD HRADEM.
  9. POMNÍK.
  10. CHODĚRA.
  11. DVA STÍNY.
  12. STARÝ KOZÁK.
  13. DRAŽBA.
  14. PETR HROBAŘ.
  15. NA MATČINĚ ROVĚ.
  16. V LOMECH.
  17. POHANSKÝ KRÁL.
  18. JÍRA.
  19. REKRUTI.
  20. SVATEBNÍ PÍSEŇ.
  21. NA ČÍHANÉ.
  22. ROUHAČ.
  23. V PUSTÝCH LADECH.
  24. NA STRÁŽI.
  25. BLUDNÝ JEZDEC.
  26. NÁŠ PÍSNIČKÁŘ.
  27. BOUŘE.
  28. CIKÁNSKÁ VEČEŘE.
  29. MATKA.
  30. KRÁLOVSKÝ POSEL.
  31. HUSAR.
  32. PLUKOVNÍ TAMBOR.
  33. ŠOTEK.
  34. VÁVRA MLÁDEK.
  35. POSTILION.
  36. ZLATÁ BABIČKA.