DRAŽBA.

DRAŽBA.
Kravičku vedou ze chléva, dvůr plný, sotva že stačí, na prahu vdova omdlévá a škytá v oněmlém pláči. Dráb z drsných vyvolá plic: „Pět zlatých poprvé, kdo dá víc?“ Na prahu zalká žaloba: „Mé děti, robátka milá, 60 života naše zásoba, váš chléb a jediná síla!“ – Dráb z drsných vyvolá plic: „Pět zlatých podruhé, kdo dá víc?“ „Otce smrt náhlá zlomila, pět dítek při holé dlani, a já se v práci zchromila, kde vzít a doplatit k dani?“ – Dráb z drsných vyvolá plic: „Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?“ „Z telátka jsem ji chovala; když jsme ji na pastvu vedli, každou jsem chrůpěj žehnala, vždyť z mléka děti mé jedly!“ – Dráb z drsných vyvolá plic: „Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?“ „Každou jsem zvedla travičku, jíž mléko sladne a tuční, děti si sedly k ohníčku a byly na pastvě učni.“ – Dráb z drsných vyvolá plic: „Šest zlatých podruhé, kdo dá víc?“ 61 „O hladu a přec bezpeční! Groš za sýr ukápne v schránku – byly to hody sváteční, když zbylo na pomazánku.“ – Dráb z drsných vyvolá plic: „Šest zlatých podruhé, nikdo víc?“ „Hrozná to, děti, siroba! Šest zlatých za moje muka! Prázna je naše zásoba – tak srdce matčino puká!“ – Dráb z drsných vyvolá plic: „Šest zlatých potřetí, nikdo víc!“