MATKA.

MATKA.
Jaký to k návsi hluk a sběh? Dráb, v hrsti dukáty, hlásí: 83 „Náš Martin vojenský je zběh, to pány nelidsky kvasí. Kdo z vás nám vydá ho chvatem, zde dlaň mu posázím zlatem.“ Sto mužů náves obstoupí a tambor na buben tluče: „Než stanné právo nastoupí, kdo skryl jej, vydej ho ruče!“ A voják patrony váží, dům k domu obsadí stráží. Sto jezdců ves kol ohradí a trubač na troubu troubí: „Kde skryt je, kdo jej vyzradí, ves velké uchrání zhouby.“ Sto jezdců s třemenů skokem, ves projdou pátravým krokem. Vše marné; bubny udeří, v tom setník rozkaz dal nový: „Sem s jeho rodnou mateří, ta ví, ta nám o něm poví! – Tu vizte, ruce jak spíná – rci nám: kdes ukryla syna!“ „Váš hněv mne stihne nevinnou, což já vám ubohá zjevím! Mne mučte touto hodinou, já vím: že o synu nevím. 84 Však vědět, kde se vám schová, pak teprv nepovím slova. Nač ruce vázat provazy, nač mne též ukrutně šlehat? Což platí matce rozkazy – když syn má ulicí běhat: jej matka do srdce schová, tam jest – dál nepovím slova!“ Nic naplat, troubí k odchodu, jich bubny zavíří vztekem, dnes vytáhli sem v nehodu, teď v klení plýtvají vděkem. Jen matka, trýzněná všemi, dnes ráj zří po celé zemi.