KRÁL JINDRA.

KRÁL JINDRA.
Král Jindra ztratil korunu a zavolal si blázna: „Pojď, šašku, musím se trůnu, má hlava je tak prázna.“ Vzal šašek housle do ruky, měl v nich tak divné noty – „Když chceš jim vládnout bez muky, pojď ke mně do roboty.“ A tu, jak dříve s bláznem král, teď s králem chodí blázen, a kde si sed’ a k houslím hrál, byl Jindra trudu prázen. A usedli si v hospodě, tam zpívali až k ránu: 49 že lidé žijou ve shodě, když mají víno v džbánu. A usedli si na trhu, tam zpívali až k šeři: jak trudno dívkám v noclehu, když hoch se zpronevěří. A usedli si pod hradem, král zpívá tam až k noci: jak nádherný z hvězd diadem noc královna má v moci. Tu paní k oknům přisedly, zpěv k srdci jim se loudí: „Já jsem ten měsíc vybledlý, když pustou nocí bloudí!“ Pak sedli už jen na mechu, král zaplakal si v dlaně, a blázen pravil v útěchu: „Tak poslouchají maně.“