PLUKOVNÍ TAMBOR.

PLUKOVNÍ TAMBOR.
K nám vojsko táhne za hluku a před ním tambor od pluku, tvář jako z mračen vousatá, hůl samá záře od zlata. A když ta hůl se zakmitne, jak z mraků blesk kdy vylítne: hned rána v buben udeří a hudba z plna naměří. 89 Hned hudba hřímá stohlasá, že až to srdcem otřásá, že v okna děvčat přispěje, jak když tam kvítí naseje. A jedna ze všech zářivá jak sluníčko se usmívá: to tambor táhne kolem ní a teď dal holí znamení. „Ba věz, můj drahý obrázku, ten cymbál v mém je závazku, s ním flétny tebe pozdraví, že já jdu kolem ve zdraví. Ten buben hřmí ti na počest, že srdce mé tak věrno jest, a hůl má trouby nestaví, až slavně tebe oslaví.“ Dál hřímá hudba v ulice, jak velká zvuků vichřice, ta okna, dvéře otáčí, ta srdce z těla vypáčí. Dál táhne vojsko za zvuku a před ním tambor od pluku, tvář jako z mračen vousatá, hůl samá záře od zlata. 90