JÍRA.

Vítězslav Hálek

JÍRA.
Jde Jíra, šaty rozedrané, jak když to v mlejně semele, a vítr hrá mu s hebkým cárem: Tu krásnou mašli dej mi darem – toť veselé, hoj veselé! Jde Jíra ku mlejnu, tam dají, tam žita v korce, věrtele; a psi naň lítnou jako vzteklí, tu z poslední ho mašle svlekli – toť veselé, hoj veselé! Jde Jíra za mlejn, střechu měří – už kohouta má na čele, A kohout zpívá, až to srší, na půl hodiny noty prší – toť veselé, hoj veselé! Tu chasa mlejnská Jíru chopí – „Jen tam s ním, tam si namele!“ A jiskry letí, jak kdy buší, z nich Jíra poroučí svou duši: „Hoj vesele, jen vesele!“ 70