STARÝ KOZÁK.

STARÝ KOZÁK.
V hospodě ruchu a puchu, tam housle, klarinet, bas, pošinul čepici k uchu – „Stůjte, ať do toho ďas!“ Zakroutil našedlé kníry a rukou podepřel bok: 58 „Kozák jsem ze staré míry, já vím, co do kulí krok. Ale mně s takovou směle, mne českým poplivnout psem: jedna, dvě – a má ji v těle, pak ať mne ubije v zem! Koukáte, kuřata měkká, to každý jak sysel je tich, pošeptmo kleje a heká a nahlas polyká smích! Koukáte, výkvěte mladý – mít k tanci ohnivý kvap, pro holky hlazené brady, fi! a krev ze srdce bab. Neznat, co muži je svato, co krásné, veliké dost, však na všem trpěti bláto a mít je za pravý skvost – Fintit se, čechrat si vlasy, být klepnám hledaný rek, hejřiti pitky a kvasy, tvář mít jen na políček – Na velkost zvedati tretku, mít v hádku bojovný sluch, 59 odvahy však ani špetku, a zvát to mladistvý ruch – Koukáte na tu krev línou, jak sešlá v mém zrcadle jest – při sám –, tvář nemáte jinou, dosud v ní nevidím čest!“ Stanula mládež dnes v kole, jak v kámen utuhla, v led – vytáh’ dnes kozáček v pole a jest jak bez krve bled. V hospodě ruchu a puchu, tam housle, klarinet, bas, pošinul čepici k uchu – „Hrajte, ať do toho ďas!“