XVII. Ó vítej, modrá obloho

Vítězslav Hálek

Ó vítej, modrá obloho a zlaté světla zdroje; z čeho se umím radovat, to po právu jest moje. A má jest háje tklivá šeř, kdy ušlým dechům ustlá, má zřídla jsou, můj jejich ples, kdy v souzvuk řeky zhustlá. Můj hor je modrotkaný pás, kdy jako báj se táhne, můj je ten lid, má jeho slast, kdy ve své srdce sáhne. A širý kraj a obzor ten, kdy v barvách svých se leskne – sviť jen, ty zlaté sluníčko, a mně se nezasteskne.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

347. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Jaroslav Vrchlický)
  2. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  3. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  4. Jest mi tak blaze... (Vojtěch Pakosta)
  5. POD KEŘEM MODRÉHO BEZU. (Ladislav Arietto)
  6. Někam do daleka. (Růžena Jesenská)
  7. Když usínám... (Růžena Jesenská)
  8. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  9. BÁSEŇ LETNÍHO DNE. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Šum lesa. (Josef Kuchař)