Má matka měla růženec,

Jiljí Vratislav Jahn

Má matka měla růženec, já často s ním si hrával a v potěšení nevinném modlitby přeříkával. A posud slyším matky hlas: „Za hrou se pravda skrývá a neouhledným obrazem duch rád se přiodívá. To každé zrnko znamená část pravdy věčné, svaté, a právě proto člověkem snad nikdy nepojaté.“ – Já dlouho na to nevzpomněl, leč nyní v kalném čase, zas sbírám pravdy stíhané a zrno k zrnu zase.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1104. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Lilu. (Šebestián Hněvkovský)
  2. Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně. (Emanuel Züngel)
  3. 4. Vy posvátné pozůstatky (Marie Čacká)
  4. 50. Matko – matko, těchu jednu (Josef Kuchař)
  5. Vděčný hlas. (Vojtěch Nejedlý)
  6. 465. Odpusť matko, že se osměluji – (Jan Kollár)
  7. 123. Byť i prošla století, (Eduard Just)
  8. Osiřelá dcera. (Beneš Metod Kulda)
  9. Růže má! tam, kde ta hvězda siná (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. Má zlatá matinko, (Emanuel Züngel)