Hymna Kráse.
A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou.
Jdu za Tebou, za Tebou,
v své extatické touze,
s čelem rozžhaveným,
s rukama rozpjatýma
po bělostných cípech Tvého vlajícího pláště,
s očima upřenýma v temno,
kde mizíš, kam unikáš,
fantóme světlý,
fantóme nádherný nejsvětější Krásy!
Jdu za Tebou...
A půjdu.
Celý svůj život,
po skalách a propastech,
v oblačných výších ledovců,
v špinavých bahnech velkoměst
a v bouřných pustinách neznámých moří..moří...
21
Vím. Budeš unikat. Prchat mi budeš.
Ale já půjdu.
Za Tebou půjdu,
za Tebou poletím v prázdnotu kosmu,
za Tebou poletím od hvězdy k hvězdě,
na rtech tu hromovou píseň své vášnivé lásky k Tobě!
A já Tě dostihnu,
k sobě Tě strhnu
a polibek žhavý rtů hříšných a smrtelných
já vtisknu v čela Tvého bělost nesmrtelnou!
A přece-li ochabne síla mých paží
a já budu padat,
s pláčem a zoufáním řítit se do hlubin,
Tvé zázračně bílé nohy
obejmu v křečích,
a s mrtvolou bledou
a zkrvácenou
milence šíleného
ty poletíš dále v prázdnotu kosmu...
A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. –
22
OBSAH:
Str.
Místo prologu7
Tak sami8
Zhaslo9
Oj, budu zpívat...11
V touze: I.12
lI.13
Píseň o nebi, hvězdách, Schumanovi a mé ženě14
Et erit in die illa lux magna...15
Usnula...18
Epilog:
Hymna Kráse21
E: av; 2004
[23]