Hymna Kráse.

Hanuš Jelínek

Hymna Kráse.
A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. Jdu za Tebou, za Tebou, v své extatické touze, s čelem rozžhaveným, s rukama rozpjatýma po bělostných cípech Tvého vlajícího pláště, s očima upřenýma v temno, kde mizíš, kam unikáš, fantóme světlý, fantóme nádherný nejsvětější Krásy! Jdu za Tebou... A půjdu. Celý svůj život, po skalách a propastech, v oblačných výších ledovců, v špinavých bahnech velkoměst a v bouřných pustinách neznámých moří..moří... 21 Vím. Budeš unikat. Prchat mi budeš. Ale já půjdu. Za Tebou půjdu, za Tebou poletím v prázdnotu kosmu, za Tebou poletím od hvězdy k hvězdě, na rtech tu hromovou píseň své vášnivé lásky k Tobě! A já Tě dostihnu, k sobě Tě strhnu a polibek žhavý rtů hříšných a smrtelných já vtisknu v čela Tvého bělost nesmrtelnou! A přece-li ochabne síla mých paží a já budu padat, s pláčem a zoufáním řítit se do hlubin, Tvé zázračně bílé nohy obejmu v křečích, a s mrtvolou bledou a zkrvácenou milence šíleného ty poletíš dále v prázdnotu kosmu... A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. – 22 OBSAH: Str. Místo prologu7 Tak sami8 Zhaslo9 Oj, budu zpívat...11 V touze: I.12 lI.13 Píseň o nebi, hvězdách, Schumanovi a mé ženě14 Et erit in die illa lux magna...15 Usnula...18 Epilog: Hymna Kráse21
E: av; 2004 [23]