Dávno.

Růžena Jesenská

Je to dávno, co tvá ruka mé se dotkla po prvé, co v mých prsou divná muka ozvala se nepoznána, a v mé tváře, jak zář rána zarděly se do krve? Je to dávno, co z tvých očí padlo světlo do mojich, a z nás dvou, kam jeden kročí, druhého má plnou duši, v každém květu vzkazy tuší, v každé hvězdě – jeden z nich? Je to dávno, co tvá síla zdrtila ten sudby kříž, co jsem srdce oteplila na tvých prsou, a tvá hlava touží se mnou do modrava, kde je nebe přece blíž? Je to dávno – ptát se bojím, – co tvé srdce na posled na okamžik bylo mojím? – – Růže plály do krvava, tvá se chvěla – u mé hlava, bylo štěstí – – plný svět!! – –

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

181. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOVOR S LAMPOU (Antonín Klášterský)
  2. LX. Ten věrný zrak, ten věrný zrak (František Leubner)
  3. Matce. (Adolf Heyduk)
  4. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  5. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  6. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  7. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  8. Růže. (Antonín Klášterský)
  9. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Láska bez lásky. (Emanuel z Čenkova)