TY ZEMĚ NEŠŤASTNÁ!
Ty země nešťastná, ty tichá, nevinná,
tvůj nesvětský svět je dnes smutný přelud jen,
tvá města památná, tvá měkká rovina,
jak do duše nám přiblížil tě Verhaeren.
Profily zvonic tvých hallucinovaných
strašně se rýsují v požárech krvavých,
a mrtvé pohádky se vynořují z nich –
zbrocená krví křídla labutí.
Hluboké ticho porušeno jest...
Baladu větru o hrůze a zhasnutí
všech srdcí, slunce, hvězd
zpívají opuštěná kola mlýnů větrných,
a krev a slzy žhavé kanou s nich.
11
Ty země nešťastná... Chlad vod tě objímá
a modrá výška nebe, dálka přátelství...
Jde hrůza, vidíš? Všickni mrtví tvoji tkví
očima mrtvýma,
očima vytřeštěnýma
tkví na nebi a vymáhají spravedlnost boží
a vyzařují kletbu, jež se množí
v cos přízračného: kletba vítězí,
burácí nářek, tlukot srdcí, ruce zmítající řetězy,
a kletba vítězí! Buď pozdraven
náš Verhaeren!
1914
12