VEČER
V hýřivých barvách zazlátlé listí
nad námi s nebem baldachýn splétá.
Slyšíš mé srdce? Jsme zde tak jisti
před zraky světa! Jediná věta
závratná, něžná do tmy se noří.
Jsou-li to jiskry neb srdce samá
tajemně hoří slzavým zlatem
do noci tmavé, majáky moří,
krvácejíce pro lidské drama?
I moje srdce v šílenství svatém
padá a stoupá v nesmírné zdroje
drahé tvé duše! Hlubokým tichem
démantně do tmy s nábožným hříchem
vryl jsi dvě slova věčná: „Jsi moje!“
16