DVĚ ZÁPASIŠTĚ.

Růžena Jesenská

Arenu římskou moře na pobřeží jsem velkou, tichou zřela v ssutinách, tak její kostra bez pohnutí leží a nad ní zápas obrovitý v snách. Moře je modré, vzduch se sluncem chvěje, noc z temna září čistým zlatem hvězd, co životů tam vešlo bez naděje, že zpět jim zbude jedna volná z cest! Tam člověk hnán byl v smrti zápas krutý – a klesal v koloseu přemožen, mně zdálo se, že šelem zrak zřím žlutý, svítící tmou, jak dějů dávných sen. A potom doma k nebi zeti vzhůru továrnu ve troskách jsem viděla – moderní koloseum – padlou stvůru, jak trestajícím mečem anděla. Zde také mnohý zápas po člověku lvím drápem sahal k srdci – souzený, tou velkou silou v našem zlatém věku byl gigant stroj a hluché řemeny. Tak němé druhé zápasiště stojí – – jak první – nad ním ortel času spěl, – a cítím v srdci tu, že zápas dvojí – však jeden boj o život – předcházel!

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

125. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Julian Apostata. (Josef Svatopluk Machar)
  2. SVATÁ DĚJEPRAVA. (Jan Opolský)
  3. VI. Bergmann v Kališi. (Ervín Špindler)
  4. None (Antal Stašek)
  5. XXV. JULIUS MANSVETUS. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Oběť. (Jaroslav Vrchlický)
  7. IN DOLORIBUS. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Pudencia. (František Leubner)
  9. NA BAŠTĚ HAMLETOVĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. FRANCIE! (Viktor Dyk)